Více o stavbě…

Urbanistické řešení

Pro nový Pavilon plazů byla k dispozici stavební parcela o celkové ploše cca 400 m², která se nachází v místech, kde se ještě v nedávné minulosti nacházel objekt tzv. „Exotária". Tento dožívající objekt obsahoval zejména venkovní a vnitřní výběhy pro asijské a africké primáty, a to vč. vyhlídky na jihoamerickou pláň. Součástí dožívajícího objektu byla i sekce plazů. Nově postavený objekt Pavilonu plazů se tedy nachází v centrální, hustě zastavěné původní části jihlavské zoologické zahrady. U tohoto nového pavilonu byly architektonicky preferovány zaoblené tvary s inspirací v přírodě. Samotný objekt byl architektonicky navržen v duchu tzv. organické architektury. Jako názorového předobrazu finální úpravy vnějšího pláště pavilonu byla použita „ještěří kůže" se šupinami a kostěnými destičkami. Vzhledem k velmi omezenému prostoru, který byl určen pro stavbu, se jedná o pavilon bez venkovních výběhů. Umístění Pavilonu plazů respektovalo, a to až na výjimky, stávající dopravní infrastrukturu jihlavské zoologické zahrady.

Architektonické řešení

Při vlastním návrhu tvaru a architektonického výrazu nového Pavilonu plazů byly upřednostněny organické, oblé a geometricky většinou „neuchopitelné" tvary inspirované těly ještěrů a plazů. Pavilon je řešen z části jako víceúrovňový objekt s poměrně velkým chovatelským a technologickým zázemím. Vzhledem k charakteru tropického pavilonu bylo nutné počítat s poměrně vysokou energetickou náročností (25–28°C), ale i s tím, že se absolutní vlhkost vnitřního prostředí musí podobat reálné situaci v tropické džungli (cca 80 %). Zároveň, vzhledem ke zde pěstovaným tropickým rostlinám, bylo nutné počítat s dostatečným přístupem denního světla. Prostorově náročné bylo i umístění tzv. hydrotechniky, která zajišťuje pohyb a hlavně kvalitu proudící vody v pomyslné tropické řece, tedy umístění velkých čerpadel a kvalitních pískových filtrů. Speciální technické vybavení bylo instalováno do okruhu tzv. „Mangrove", kde proudí slaná mořská voda, která kolísá v závislosti na přílivu a odlivu. Realizovaná „organická" architektura pavilonu je nepochybně naprosto výjimečná, autentická a originální. Pavilon plazů má půdorysný tvar tříramenné améby a kromě veřejnosti přístupných expozic má i vlastní chovatelské zázemí.

Dispoziční řešení

Nový pavilon je určen k chovu plazů různých velikostí a druhů s vysokými nároky na vodu a teplo. Plazi byli také hlavní inspirací pro architektonické ztvárnění pavilonu. Zoogeografické členění pavilonu s ohledem na využitelný prostor nebylo možné uplatnit, proto má nový pavilon v hlavní, tedy přízemní části, charakter obecné říční delty, která protéká tropickým lesem a je obydlena charakteristickými obyvateli z říše plazů. K věrnému docílení tohoto efektu bylo použito velké množství přírodních materiálů, autentických stromů, lián a rostlin, ale také bambusů a v neposlední řadě i většího množství etnických prvků. Okolo řeky jsou ve vymletém břehu umístěna různě velká terária. Ta největší z nich jsou pak umístěna ve vykotlaném stromu nebo v jeskyni pod vodopádem. Jedna z menších expozic je ve vraku havarovaného letadla, ke kterému se dostanete přes domorodou chýši lidojedů. Suchomilné druhy plazů jsou umístěny v horní úrovni pavilonu, na ochozu, který se táhne nad vymletým říčním břehem. Na horní plošině jeskyně, která je situována za expozicí aligátorů siamských, je ukotven visutý, více jak desetimetrový most, který se pne přes pomyslnou řeku k jeskyni s vodopádem. Celá scenerie deštného lesa je doplněna imitacemi mohutných kmenů stromů, které důmyslně skrývají vzduchotechnické rozvody pavilonu. Kromě tří dominantních prosklených portálů pavilonu je na severovýchodní stěně objektu měděný plášť rozvlněn do tří menších elipsovitých portálů, které nabízejí návštěvníkům venkovní pohled do smíšených expozic. Dominantními prvky střešního pláště jsou i tři velikostní druhy akrylových čoček, které zabezpečují osvětlení pavilonu v jeho centrální části.

Konstrukční a materiálové řešení

Stavba se vyznačuje nepravidelnou organickou formou tvořenou třemi propojenými tubusy s proměnným průřezem poloviční elipsy, které jsou vzájemně propojeny do tvaru písmene „Y". Železobetonová skořepina, o půdorysných rozměrech 35x30 m a výšce přesahující 8 m, vyžadovala mimořádnou pečlivost při samotné realizaci. Založení objektu bylo provedeno jako plošné na základových pasech v nezámrzné hloubce cca 1,0–1,2 m od upraveného terénu. S ohledem na výrazně organický tvar objektu byla nosná konstrukce provedena jako víceméně samonosná železobetonová skořepina, podepřená pouze ve vybraných místech subtilními železobetonovými sloupy. Stejným způsobem byly provedeny i veškeré vodorovné a svislé nosné konstrukce. Ostatní nosné konstrukce objektu byly provedeny z tradičních stavebních materiálů. Nazelenalý povrch skořepinové konstrukce byl „obalen" třiceticentimetrovým tepelným štítem vytvořeným z minerální vaty. Střešní plášť pak tvoří krytina z tvarovaného měděného a dodatečně zamořeného plechu.

Názor přihlašovatele: Proč by tato stavba měla získat nejvyšší odborné ocenění?

Jde o stavbu s architektonicky ojedinělým řešením, kdy způsob využití stavby se promítá i do jejího vzhledu napodobujícího kůži ještěra. Koncept atypicky řešeného interiéru je založen na maximálním přiblížení představy přirozeného prostředí chovaných zvířat návštěvníkům a zajištění optimálních podmínek pro jejich chov. Unikátním z hlediska technického řešení stavby je propojení dispozičně složitého celku s použitím specifických technologií pro vytvoření vhodných chovných podmínek.