Více o stavbě…

Urbanistické, architektonické a dopravní řešení

Borovina je bývalý tovární areál na výrobu obuvi s bohatou historií, která sahá až do roku 1842, do doby, kdy zde Karel Budišovský začal vyrábět obuv. Tuto tradici po něm převzal Tomáš Baťa, který přispěl k nebývalému rozvoji této čtvrti, jejíž součástí jsou tovární budovy a dělnická kolonie vystavěná po vzoru anglických zahradních měst. Na vzniku se mimo jiné podílel i dvorní architekt Tomáše Bati Vladimír Karfík. Po ukončení výroby se z areálu stává brownfield, který je v současné době postupnými kroky revitalizován v moderní městskou čtvrť uprostřed zeleně s patrnou vazbou na nedávnou industriální minulost.

Urbanistický koncept veřejných prostranství v Borovině je založen na citlivém doplnění architektonicky významných budov v západní části (monumentální historizující vstupní budova a prvorepublikové tovární haly) obslužnou komunikací, parkovišti, hřišti, mobiliářem a zelení. Areál protíná páteřní promenáda pro pěší spolu se souběžnou obslužnou komunikací, které navazují na stezku pro pěší a cyklotrasu směřující přímo do centra města. Komunikace je řešena jako zklidněná v dopravním režimu tzv. „Zóna 30" a je doplněna o příčné prahy a místa pro přecházení.

Prostor centrální části má charakter náměstí obklopeného budovami různého stáří a stylu. Mezi asfaltovou vozovkou a pěší komunikací vznikla volná plocha trojúhelníkového tvaru, kde je pomocí stříhaných plotů vytvořen příjemný relaxační prostor k setkávání a společně s dětským hřištěm je místem pro odpočinek a pobyt obyvatel všech generací. Tartanová plocha hřiště je po obou stranách lemována alejemi listnatých stromů a celý prostor je doplněn herními prvky a mobiliářem. Z hlediska vegetačních úprav upoutají listnaté alejové stromy, které hrají v prostoru významnou roli jako doprovod komunikací a dále fungují jako dělící a odhlučňující prvky. Plochy, které neslouží k motorové nebo pěší dopravě jsou upraveny parkovým trávníkem.

Ve východním cípu areálu v blízkosti budov, kam byl přesunut Dům dětí a mládeže Třebíč, pak vznikla nová sportovně-rekreační plocha s přímou vazbou na lesopark Libušino údolí. Součástí je oplocené víceúčelové sportovní hřiště, kde je možné provozovat malou kopanou, volejbal, nohejbal, basketbal, streetball a tenis. V prostoru betonové kruhové nádrže na východní straně bývalé ČOV je vydlážděná plocha s ohništěm se sedacími schody a zídkami na sezení. Dále vzniklo menší neoplocené mlatové hřiště využitelné převážně pro cvičení a hry s dětmi. Ve svahu nad tímto hřištěm je umístěn objekt amfiteátru z pohledového betonu. Podél potoka byla vybudována asfaltová účelová komunikace, jako napojení přes Libušino údolí do centra města. U této komunikace se předpokládá, že bude využívána převážně jako cyklostezka a stezka pro pěší.

V rámci stavby došlo k vybudování nového dopravního napojení celého areálu na nadřazenou dopravní síť (II/410). Dále došlo ke kompletní obnově obslužné komunikace k nemovitostem v ul. Budischowského. Budova DDM je dopravně obsloužena novou autobusovou zastávkou umístěnou v jízdním pruhu komunikace.

Materiálové řešení

Povrch části jízdních pásů komunikací pro motorová vozidla je z žulových kostek, pouze hlavní osa komunikace ul. T. Bati je tvořena asfaltobetonem, ostatní plochy a parkovací stání jsou z odsekové žulové dlažby. V celém areálu byl nainstalován kvalitní a funkční mobiliář. Použité materiály mobiliáře a komunikací vycházejí z industriálního charakteru budov v bývalém výrobním areálu a z přírodního charakteru okolí.

Názor přihlašovatele: Proč by tato stavba měla získat nejvyšší odborné ocenění?

Realizací veřejných prostranství v Třebíči-Borovině, která byla spolufinancována ROP Jihovýchod, došlo k oživení největšího brownfieldu ve městě. V roce 2015 sem byl do nových prostor přestěhován Dům dětí a mládeže Třebíč z nevyhovujících podmínek v budovách na ul. Švabinského a Hrádku, postupně zde vznikly a nadále vznikají nové byty a sídla podnikatelů. Všechny nemovitosti v areálu jsou vlastníky postupně opravovány. Z prostor, které byly po úpadku firmy BOPO v roce 2000 nepřístupné veřejnosti, se nyní stává plnohodnotná městská čtvrť. Čtvrť uprostřed zeleně s uzavřeným centrálním veřejným prostorem obklopeným bytovými domy a drobnou komercí, s výbornou vazbou na centrum města a s jedinečným charakterem, který místu poskytuje více než jedno století industriální minulosti.