Více o stavbě…

Podoba Havlíčkova náměstí před celkovou revitalizací započatou v srpnu 2009 byla výsledkem úprav především z 50. let minulého století, kdy došlo ke zřízení parku v severovýchodním segmentu okolo Mariánského sloupu. Poslední úpravy na náměstí probíhaly na konci minulého století, kdy byly nově zadlážděny obvodové chodníky betonovou zámkovou dlažbou. Tento stav se stal však značně neuspokojivým, především pak povrchy na náměstí. Plochy byly často prosedlé, neuspořádané, s výraznými výškovými rozdíly. Střídal se beton s kamenem, geometrická mozaika s melírem, betonové obruby s kamennými, vše ve velmi nahodilém provedení. Celkový dojem nezlepšoval ani stav mobiliáře.

Cílem revitalizace byla celková obnova centra města se záchranou a zhodnocením všeho, co se dochovalo z jeho historického vývoje s doplněním prvků soudobé architektury v podobě městského mobiliáře, letní scény tak, aby vše tvořilo vyvážený a jednotný celek.

Prostorové a funkční řešení zůstalo v principu zachováno, pouze došlo k úpravám pro splnění současných požadavků. K nejpodstatnější změně došlo zrušením parku kolem Mariánského sloupu, který tvořil prostorovou bariéru. Výrazně jsou rozšířeny chodníky, což přispívá ke komfortu pěších uživatelů. Automobilová doprava se zklidnila vyvýšenými přechody, nedošlo k omezení, aby centrum zůstalo živé, čemuž přispívají i parkovací stání přiřazená do chodníkových ploch a autobusové zastávky ve středové části náměstí.

Veškeré zádlažby jsou navrženy z kamene a výškové předěly jsou minimalizovány, aby nedocházelo k bariérám pro svobodný pohyb, nicméně vše je zhotoveno tak, aby vyhovovalo parametrům norem a vyhláškám pro osoby s omezenou schopností pohybu. Povrch středové plochy a komunikací je vydlážděn ze stávajících žulových kostek, chodníky pak z nových žulových desek. Hrany vymezující dané plochy (parkovací stání, chodníky) jsou viditelné, ale nepřitahují na sebe přílišnou rušivou pozornost. Zrovna tak osově orientované přechody vedoucí k hlavním dominantám náměstí (Koudelova kašna, Mariánský sloup), což dovytváří celistvost středové plochy a spolu s napojením na okolní uličky je vše koncipováno jako celek, který se doplňuje.

Nezůstalo však jen u rekonstrukce náměstí, ale i navazujících ploch a uliček. Z ulice Svatovojtěšské vedoucí na Smetanovo náměstí se stala pěší zóna, kde vodící linii zvýrazňují bronzové pásky vkládané do žulových desek. Na Rubešovo náměstí se napojila rekonstrukce ulice na Valech, byly předlážděny dvě uličky z Dolní ulice a Havlíčkova náměstí ze štětu, který se nacházel pod původní dlažbou na náměstí. Pohledu, a ani průchodu Havlíčkovou ulicí, již nebrání bytový dům na Smetanově náměstí.

Z tohoto je patrné, že se jedná o dílo, které bylo systematicky připravováno doslova několik let. Na jeho výsledné zdařilé podobě má zásluhu několik subjektů. Kromě investora a zhotovitele je třeba připomenout kvalitní práci projektanta-architekta, který konzultoval studie a projekt pro územní řízení s vytvořenou pracovní skupinou (jmenovanou Radou města a tvořenou zástupci samosprávy, členy zastupující památkáře, ochranu přírody, dopravní specialisty, Policii ČR, živnostníky aj). Pořádalo se i několik veřejných besed, na kterých se občané Havlíčkova Brodu mohli k rodícímu se projektu vyjadřovat.

Důraz byl v přípravě i při vlastní realizaci kladen na přístup architekta a zhotovitele k historickému a stavebně vymezenému prostoru, který si přirozeně zasloužil naplnění respektu k původním hodnotám. Doslova každý detail projektu byl zvažován a odborně diskutován. Projektový návrh však je možno popsat jako soudobý a moderní, přesto není v kolizi se statutem památkové zóny. Architekt ve svém návrhu doporučil odstranění nežádoucího a pro místní občany již „zažitého" mobiliáře v podobě velkorozměrových betonových květináčů, dále pak funkčního, ale naprosto nevhodného stožárového veřejného osvětlení. Architekt prosadil i výraznou redukci vzrostlé zeleně, tak aby mohly vyniknout solitérní historické stavby uprostřed náměstí: barokní mariánský sloup z r. 1717 a barokní kamenná kašna s Tritonem z konce 18.stol. Odstranění nežádoucí zeleně se ukázalo jako zřejmě největším problémem v rámci četných diskusí s laickou i odbornou veřejností, leč nakonec se podařilo. Rozhodnuto bylo o výsadbě menších typově vhodnějších vzrostlých předpěstovaných dřevin (malokorunné lípy u mariánského sloupu a hlohy po obvodu prostranství). Dnes se náměstí může řadit mezi jedno z nejkrásnějších v Čechách. Jeho téměř hektarová výměra dává vyniknout úžasnému prostoru, lemovanému konturou středověkých domů s cennými barokními, renesančními a klasicistními štíty. Velkoformátová kvalitní žulová dlažba z nedalekých lipnických lomů je podařenou reminiscencí na původní dlažbu dochovanou v některých přilehlých lokalitách. Co však činí havlíčkobrodské náměstí jedinečným a mimořádným, je právě jemná symbióza starého s novým. Přičemž poskytuje volnou plochu pro trhy, koncerty či letní kino apod. Mobiliář, který byl vhodně navržen, je vyroben převážně jako atypický, ale jedinečný kvalitní výrobek. Osvětlení je navrženo sice typové, leč velmi působivé. Lampy po obvodu náměstí jsou jednoduchého provedení se zajímavým světelným efektem v noci. Originální tribuna ze sibiřského smrku plně splňuje požadované parametry pro konání letních kulturních pořadů. V sezoně je na havlíčkobrodském náměstí organizováno mnoho společenských a kulturních programů, což je oceňováno nejen obchodníky, ale též i samotnými občany města. Centrum se tak stává živým veřejným prostorem. Tribuna je mobilní, takže v podzimních měsících, společně s lavicemi pro 300 diváků, je odvážena do depozitu.

Za zmínku stojí připomenout umělecká díla, například praktická pítka, která jsou provedena jako originální umělecká díla z bronzu. Dalším drobným uměleckým výrobkem jsou tzv. stély (1,5 m vysoké ocelové pláty) s napsanými texty vyjadřující některé hlubší, ale stále platné myšlenky a stati z díla K.H.Borovského. Svoji pozornost jistě přitahuje také zrekonstruovaná studna v dolní části náměstí pod kašnou, která byla v minulosti ukryta pod dlažbou, a na kterou bylo veřejností zapomenuto. Z inženýrských sítí je důležité připomenout kromě nové dešťové kanalizace odvádějící veškerou vodu z okapů i rekonstrukce dalších sítí, zejména nově instalované rozvaděče a připojovací skříně ukryté v podzemních kontejnerech sloužících pro operativní připojení různých stánkařů při výročních i farmářských trzích. Ve středu náměstí je řešeno i podzemní příležitostné připojení na vodovodní řád a kanalizaci.

Havlíčkobrodské nové náměstí bylo oceněno zařazením do Ročenky obce architektů 2009/10 a město získalo titul „Historické město roku kraje Vysočina", dále obdrželo 17. 4. 2012 hlavní cenu časopisu „Moderní obec".

Názor přihlašovatele: Proč by tato stavba měla získat nejvyšší odborné ocenění?

Důraz byl v přípravě i při vlastní realizaci kladen na přístup architekta a zhotovitele k historickému a stavebně vymezenému prostoru, který si přirozeně zasloužil naplnění respektu k původním hodnotám. Požadováno bylo i navýšení komfortu pro pohyb chodců a rozšíření chodníků, dále pak zajištění celoplošné bezbariérovosti. Doslova každý detail projektu byl zvažován a odborně diskutován. Výsledek je možno popsat jako soudobý a moderní, přesto není v kolizi se statutem památkové zóny.

Virtuální prohlídka

Ocenění

• titul STAVBA ROKU KRAJE VYSOČINA 2011

• CENA ČASOPISU STAVEBNICTVÍ